In nox metus, in crour venus

Oči barvy granátu,
šaty tmavého brokátu,
kadeře nocí protkané,
tváře mlékem zbarvené.

Bloudí nocí bez ustání,
však do ranního kokrhání
pití krve zanechá,
zavře oči, ulehá.

Nespí, jen vyčkává,
není mrtva, nedýchá.
A za slunce západu,
přes dveře na sedm západů

jako stín noční tmou
svou krásou bezuzdnou
zláká oběť nebohou.
A dvě ranky na hrdle
zanechá bledé mrtvole.