koloběh

Neblahý pocit mám v noci když jdu spát,
jakoby krvavý zuřivý upír se ke mě vkrad.
Není však zlý, jen po krvi touží,
je kráský, rozmilí, jak zahrada růží.
Stejně je vznešený i stejně píchá,
nenávist nechce nést, jen tišše vzdychá.
Žije už navěky v tom temném prokletí,
lidé zabíjí i on je obětí.
Nás se on nebojí, jen slunce ho zabíjí,
jen zlatavá záře, život mu sváže.
Neblahý pocit zůstane stále,
i když už nežije krvavý upír, co zabít tě chtěl.
Přijdou však jiní, ti možná tě dostanou,
pak už se nestaneš nic víc než potravou.