Upírka

UPÍRKA

V černém hávu oděná dívka,
za ní kostel – hřbitovní zídka.

Každý večer probouzí se ze spánku,
ovívá ji temnota, plášť nočního vánku.

On zahlédl ji kráčet nocí,
šel za ní, srdce mu buší.

Pohled do očí – ten duši mu vzal,
co se to s ním stalo sám sebe se ptal.

Toužil po jejich rtech,
netušil, že vezme mu život a zastaví dech.

Přistoupil k ní, zhypnotizován pohledem jejich očí,
rty se střetly, všechno se s ním točí.

Poté ucítil na krku její dech,
ostrou bolest, vášní protkaný vzdech.

Krev mizela mu z těla,
nasytit svou krvežíznivou touhu tuto noc dívka chtěla.

Až bylo po všem tělo jeho sesulo se k zemi,
dívka odchází - mizí za hřbitovními zdemi.

Blíží se východ slunce musí jít spát,
do své rakve uložit se, nemrtvým však nemůže se nic zdát.

Večer co večer vstává z hrobu svého,
prokletá věčným životem – osudem upíra zlého.