Dé mi ten klobók

Z bujaré veselice
se domů vracela dvě
rozesmátá děvčata

šly domů pěšky
bylo krátce po půlnoci
měsíc krásně svítil na cestu

rozhodly se, že si cestu
zkrátí přes hřbitov,
jelikož kdyby ho musely
obcházet, zašly by kus cesty

Jarmila, která měla trochu více popito
než Marie se smála jako bláznivá

„Vzbudíš i mrtvé“
napomenula ji Marie,
když procházeli hřbitovní bránou,
protože se styděla za Jarmilinu rozpustilost

Ta jen mávla rukou
a utíkala mezi hroby
mlčící tváře zesnulých
se mračily nad jejím chováním

Marie se otřásla
„Panebože a andělé na nebesích!“
pomodlila se,
to zase bude pomluv,
jak její kamarádka
„řádila“ na hřbitově

Jarmila se opírala o protější bránu,
kterou se z „místa posledního odpočinku“
vycházelo

Marie ji dohnala
a v duchu se omlouvala
těm chudákům, kteří se jistě
obraceli v rakvích

Jarmila si za hřbitovní zdí všimla
klobouku, a ač nevěděla
komu patří
vztáhla po něm ruku

„Jarmilo!“ okřikla ji Marie
Ze zdi se vynořila
hlava starého muže
mračil se
a Marie si v děsu něco vybavila

„Utíkej, díky staříku!“
pobídla Jarmila Marii,
ta na nic nečekala
a utíkaly jako o život
krví podlité oči
starce se zúžily ve zlobné grimase

Jarmila se pořád smála
Marie byla ustaraná

„Jarmilo, ten klobouk bys měla vrátit“
doléhala na ni

„Nemám z toho dobrý pocit“

Pořád se jí před obličejem
zjevovala ta mrtvolně bílá tvář.

„Ten dědek si koupí novej“
odbyla ji kamarádka

když dorazily domů
šly se umýt a
poté ulehly k spánku
Marie ještě předtím poklekla před
Panenkou Marií a pomodlila
se za Jarmilino odpuštění

po hodině se
ozvalo bouchání na okenici
dívky sebou trhly

„Jarmilo!
Cos mi vzala to mi dé,
chcu své klobók jediné“

ozval se hrobový hlas z černé tmy

Jarmila byla jako přimražená,
ale k ničemu se neměla

„Jarmilo!!
Cos mi vzala to mi dé,
chcu své klobók jediné“

hrobový hlas vyčkával

Marie dostala strach
a skoro úpěnlivě
promluvila k Jarmile:

„Jarmilo, dej mu ho!
Nechceš přece mít problémy!“

Vypadalo, že má slzy na krajíčku
měla strašný strach

mrazilo ji po celém těle

Jarmila rozžala svíčku
a přikradla se k oknu
nikoho nespatřila

ozvalo se třetí zaburácení od okenice
až Jarmila vyskočila a zbledla leknutím
a hrobový hlas promluvil s větším
důrazem to samé

Jarmila vzala klobouk a otevřela
okenice sebou třískla ve větru
ze tmy se vynořil mrtvolný obličej
a starý ohavný pařát

Dívka se na nic nezmohla
zaječela, upustila klobouk
nebožtíkova ruka ji vtáhla do tmy

Jarmila křičela jenom chvíli
poté jako když utne
Marie vyběhla do vánice,
která se v tu chvíli přihnala

a poklekla před zohaveným
a zakrváceným tělem
Jarmily, kterou stihla smrt
za její opovážlivé chování…