Noční běs

Už bude půlnoc, jiskřící blesky líbají oblohu
a vlčí šelmy vzývají měsíc, jenž se někam skryl.
Ráda bych řekla ti co jsem, však nemohu,
stejně bys stěží s tím tajemstvím žil.

tvrdíš, že jsi poznal mnoho různých žen,
přesto já v mnohém o všech jiná jsem,
a neměl bys ve mně vidět ani člověka,
neb mnohé, co mám já, to nejspíš už jenom zvíře má.

Uprostřed lesa s mne nalezl za bouře,
samotnou, bez strachu, přemýšlej přeci,
kterápak dáma by bez obav žila zde,
měl by sis hleděti svých vlastních věcí.

Pro mne je noc nejmilejším obdobím,
a jen zřídkakdo tuší to, co já vím.
A tobě mohla bych být jenom kat,
tuhletu šelmičku si nechceš osedlat.

Nazýváš sebe mým zachráncem,
však nazvat se sebevrahem, byl bys pravdě blíže.
Až s zítřkem se setká dnešní den. . .
zadělal jsi si na potíže.

Znáš úděl kelpiů, těch zlých vodních koní?
jak jejich i má hříva po smrti voní.
Věřím, že můžeš znát též z blízka zázraky,
neznáš však má křídla, drápy, či tesáky.

Odejdi, prosím tě, dokud máš čas,
moc by mě bolel tvůj zlomený vaz.
Odejdi, utíkej, nesnaž se ohlédnout,
lov brzy začne a ty jsi mě zbavil pout.