Živý sen

Vydím tě jak na konci hbitova stojíš, nepohneš hlavou, jsi ztuhlý jako led, jsi tu pro mě, oživlý sen.

Utíkám za tebou, jsem tebou posedlá, už cítím tvuj dech, ty však v mžiku zmizíš hned.

Pokleknu u náhrobku, hluboce zasténám:kam si mi jen, kam si mohl, proč si mi jen muj nemrtvý utekl.

V záři uplnku vydím tvou tvář, usmíváš se na mě, jsem snad opilá?

Tvé oči bodají do mého těla jako ostří, tvé rty líbají mou smutnou duši.

Zakřičí mna tebe:Ukaž se ty prokletý zbabělče!!!

Na druhé straně cesty, se zase objevíš, než k tobě dojdu, já se probudím.