UPÍRKA...

Ach tak sladká, horká, tak rudá,
když proudí z tepny v chřtán.
Je jedno, zda padne lichá nebo sudá,
teď život tvůj je brán.

Když popadla tě chladná její dlaň,
z huby té cítíš jen hnilobný puch.
Je pozdě, teď staň se co staň,
snad démon je, snad je zlý duch.

Po zádech přeběhne ti zvláštní mráz,
síla odchází ti, žití zhasne jako svíčka.
Před očima temno rozlévá svou hráz,
už nebraň se, nebraň se a zavři víčka.

Ty tesáky ostré jsou jak břitva,
jazyk dlouhý, drsný jak černý, ohořelý trám.
Již nedohlédneš zítřejšího jitra,
do smrti vykroč, zůstal jsi s ní navěky již sám.