Minotaurus

Tvrdé kopyto, kam dopadne i skála praská,

rohy ostré jak čepel kopí,

tělo pokryté srstí, tlama lačně mlaská,

dej pozor, když hlavu sklopí.



Bezbranná žena, v očích hrůza,strach a děs,

na pomoc spěchá nevelký muž,

ta stvůra bezcitná snad démon je běs,

teď ke střetu dojte. "Utíkej už"



Sklopil ďábel, sklopil své rohy,

v okamžik pouhý, ach k smrti jen krok,

teď chvějí se strachem, hrdiny nohy.

"Co tady dělám, snad nejsem cvok?"



Pak útok přišel, ach bože ta rychlost,

žena se v mdlobách dozadu zvrátí,

strach provrtal se kůží, dostal se na kost,

nejvyšší čas, kdy se už odvaha vrátí?



Přišla rána, tak hrozná, tak strašná,

chrabrý muž vyletěl vysoko k stropu,

přežil to, ach štěstí, pak myšlenka spásná,

sáhl tam kde "Lovec" nechal svou "stopu".



Hle náhle obrat, ta "stopa" je spása,

rohatec couvnul, v očích děs, strach,

zas vítězí "Lovec". Dobro, čest, krása.

Z ostudou utíká rohatej vrah.