Konečná

Vítejte v pekle, jež říká si svět,
není tu, kdo by zachránit ho sved.
Dík tvorům, kteří tady vládli,
stalo se, že tu všichni padli.

Odlétli andělé, a ďáblů už netřeba,
i oni odtáhli, kde nepálí je zem,
naděje odpadla a vůle zemřela,
ve věčnou noc se změnil den.

Dobro si se zlem ještě na lidi pak hrává,
a to první zrovna v tom moc nevyhrává.
To ono ale nikdy, to se mu nedá zazlívat,
že nebylo dost hrdý, a chtělo i za jiné se rvát.

Taková přítěž,
není div, že potom jeho nositel vždy spad,
vždyť rač víc vytěž,
tady přec nemůžeš druhé mít rád.

A tak se tu perou ty zbytky lidí posledních,
navzájem na sobě tu všichni hodují,
už není dobro a už není ani hřích,
jen chaos v kterém bojují.

Matně si vzpomínáme na hvězdy a zář,
panečku, to už bude let.
Nyní má všechno svoji krvavější část,
a dávno zaniká náš svět.

Už všechno končí,
ta tě tu vítám zde na konečné,
máš smutné oči,
raději se smiř však s tím, že to tak opravdu je.

Netvař se, že k změnám ty tu moc máš,
neb kdyby jsi měl ji, tak proč nic neděláš?