Zvedá se vítr...

Ve stínu noci zvedá se vítr
Zvedá se a tiše našeptává
Umrlcům ať z hrobu vstávají

Doba soumraku je hravá
Za úsvitu světy hranic neznají…
Mezi nimi však zvedá se vítr

Vichřice krutá a ledová
Řežeš mě, tvůj hrozný křik
Jak by chtěl můj mozek udávit
Zahltit jej, nechat bez přísunu
Strachu napnout zlehka strunu
Pak nechat ji prasknout…

Bez trochy světla, zas a znova…

Kdesi uvnitř nelze cítit víc
Než to velké, netrpělivé nic
Které svazuje mé myšlenky a víru

Jak šelma vrhá se mi po krku
A hrdlo rdousí ve výkřiku
Nevnímám v rychlosti tu sílu
Jaká z plic doluje mi zrádný vzlyk
Volání o pomoc, hloupý starý zvyk…

Zvedá se vítr
Pomalu, pak prudce vyrazí.
Ani nevím, kde se mohl vzít
Jen přišel mojí duši otrávit…

Z přeludů stanou se mých snů vrazi…