Zkáza

Popravčí četa se krajinou táhne,
do pekla výpravčí - Smrt, koho teď stáhne?
Výčitky z mých činů doslova žádné,
myšlenky na konec - pocity správné.

Nepůjdu víckrát prašnou cestou domů,
poslední, co uslyším - údery zvonů...
Kdo by na to pomyslel a uvěřil tomu?
Den dnes provází blesky a dunění hromů.

Psaní jsem zanechal v oblacích z kouře,
v ten den zkázy začala ničivá bouře.
S každým řádkem sílí, ohnivý déšť se blíží,
z lidí živé pochodně, stíny se už neplíží...

Stromy na popel shoří, zeleň se vytrácí,
stavby hroutí se a boří, z nebe padají ptáci.
Láva namísto vody, tak osvěž se trochu,
dílo zkázy promění vše v kamennou sochu.