Pod tíhou
Pod tíhou
Anotace: vnitřní prázdnota, smutek, bolest z osamění. nevím, jestli patří mezi strašidelné, nebo někam jinam,ale nevěděla jsem, kam ji tady dát, a do nezařazených se mi ji dávat nechtělo, tak snad tu není úplně špatně
kapičky potu mi pokryly čelo.
Duše je zmítána podivnou agónií,
něco je špatně a ten pocit nepomíjí.
Údy mi těžknou, jak žít by víc neměly,
tíživý pocit mě křižuje k posteli.
Mé srdce jako by přibité hřeby,
bojím se podívat nahoru k nebi.
Něco snad umírá, něco se svíjí,
něco snad chybí, co nitro nepromíjí.
Něco co sebralo i vůli k životu,
něco, co příliš mi vyčítá samotu.
Část mne mi vyčítá mou věčnou beznaděj,
druhá se vysmívá, tak už se přece vzdej.
Hrdost je pýcha a pýcha je hřích,
tělo mé od sebe vydává vzdych.
Žila jsem bez citů, jež by mě hřáli,
niterní prázdnota za to mě pálí.
Nechci se nadechnout, bývá mi smutno,
na chvíli něco mi mé žití utlo.
Nežiji, přežívám, toužící po smrti,
lačnící po lásce, po něčím dotknutí.
Toužívám po lásce, bolestně polykám,
vím kdo jsem, nesmím chtít! Už nad tím nevzlykám.
Moc špatnej nápad je po mě chtít milovat,
je to jak vlkovi k mazlení ovci dát.
Tak si mě trýzni ty krvi v mých žilách,
žádáš si něco, co není v mých silách.
Ty hloupá touho, vždyť my nejsme na lásku,
život náš vysel by v tom citu na vlásku.
Jen by jsme zkusili jiný druh neštěstí,
to radši oddám se nejvyšší bolesti.
Ty hloupý cite, proč lásku mám chtít,
dalšího muže kvůli ní ohrozit?
Ty hloupé něco, proč měla bych poslouchat,
víš, kdo jsem, tak už si přestaň s mým nitrem hrát.
Já nejsem stvoření vzniklé k milování,
je příliš toho, co mi v tom brání.
Přestaň mou duši už na kousky rvát,
zraněné půlzvíře prostě nesmí milovat.
. . . a přesně tím já jsem
Komentáře (7)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Děkuji vám všem,
hlavně tobě la lob, a i od tebe si toho moc vážím Miloši, všem vám moc děkuji, ale ono je to složity, když u mě je to právě tak trochu otočeny, ve mě je tím, který mívá horší myšlenky a větší sebevědomí právě ta lidská část ta zvířecí půlka je právě to lepší, přirozené, ale zraněné a vyděšené, i když to právě jeho část, je ta, která se krčí v koutě, třese se strachem a když se k němu přeci jen nějaký člověk přiblíží, tak se cítí v pasti, touží po útěku, tváří se úsečně, a snaží se mě přesvědčit, aby jsem sekla, nebo kousla, i když by si třeba ve skutečnosti přálo "nechat se pohladit," (vlastně by to chtěly obě moje části, ale co už, já už se spálila tolikrát, že už prostě nejsem schopná nikomu stoprocentně věřit, odevzdat se,nebo se vůbec ještě zamilovat, zkoušela jsem to, to je ten kámen úrazu)- to zvíře jsem už dávno přijala, sama jsem tím zvířetem, a mívám jeho pocity (ale nebojte se, naučila jsem se mezi lidmi chovat v mezích normality-dost na to, aby na mě nikdo nic nepoznal a já mohla ve světě lidí vůbec přežít) důvody, proč mám z jistých věcí strachy znám, je to psychického rázu, znám i původ, ale nic s tím prostě nenadělám, a můžu toho o psychologii vědět sebevíc, tak aspoň mám co házet do básniček, doufaje, že vás třeba moje tvorba aspoň trochu zaujme ;-)
Ps: Všech tady na literu si vás ale strašně moc vážím, a cením si vaší podpory, i všech vašich komentářů
09.03.2011 17:19:00 | Anjesis
Pardone,že do toho kecám.Ale ono se to radí!Já bych mohla radit i kosmonautovi jak řídit raketu!Nejhoší je když víš co máš dělat ale nedokážeš to a pak se tvá slabost otačî proti tobě...rozum ví ale do srdce to jeśtě nedošlo a to co nás zménî musí dozrat samo.Držîm palce.Mám tě ráda a kdž by bylo zle ve tmě nahmâtni vlčí srst.
09.03.2011 08:27:00 | la loba
ahoooj! :-))... po dlouhé době jsi první koho jsem tady navštívil a byla to věru DOBRÁ volba!! máš bezva podání, atmosféra vnitřní rozpolcenosti na mne dýchla plnou silou!
jestli dovolíš, to zvíře je otočeno proti tobě a tvým touhám - vyčítá ti, útočí na tvé sny o kráse, rve na kusy tvou sebejistotu, ano, je mi to jasné... ale nezapomeň - i tomuhle zvířeti vládneš TY a ono tě poslechne, když mu zavelíš - zavel mu, ať se dívá opačným směrem než dosud, sjednoť ho s druhou polovinou sebe sama. Odpusť tomu zvířeti, jako psal můj oblíbený spisovat Whitley Strieber v knize Cat Magic, že svým démonům musíme odpustit a politovat je a oni tím ztratí svou moc nad námi. Netrestej se za nic - žádný vnitřní balvan neukončí tvou cestu za vykoupením. Kdesi existují balvany mnohokrát větší a přesto ti dotyční musí jít dál. A jeden z nich posílá tvému zvířeti své požehnání, aby tě vykoupil a tys mohla jít dál. I to zvíře touží a má srdce a zaslouží lásku. Tak nemarni čas a vydej se bez obav za tím, co si nejvíc přeješ a přec nejvíc odpíráš... :-)
08.03.2011 22:29:00 | bába čurchlastka a inkontinenční ucháč