Země se otočila...

Země se otočila, aby nás přiblížila,
emoce vyklíčila, zadupala zničila.

A kde je ta příčina?

Ptáš se a skomíráš,
okolí nevnímáš, mlčíš a umíráš.

Přemýtáš v myšlenkách svých a myslíš pozpátku,
pozdě se k tomu vracet, na krku oprátku.
Chce se mi blít a zvracet nad zhnilou minulostí,
chlastat a stromy kácet, zmítat se v opilosti.

Současnost rozhoduje, nad tvojí budoucností,
pochmurné vyhlídky, jehly až v morku kostí.
Plíce jsou plné krve a srdce v aritmii,
krasné jako poprvé, zkoumám anatomii.

Zvrhle si nepřipadám, jen mlčky kosti střádám,
pardon pane a madam - vás tu zrovna postrádám.
Stejně tak vaše děti - malé, krásné oběti,
co z okna k zemi letí, gravitace je rozdrtí.

Dojemné pohledy, úsměvy na tvářích a zhnilých mršin pach, ten mě vždy rozzáří.

Právě je první máj, milenci ti se maj,
v sadu či u rybníku, s láskou je vykuchám.
Je květen lásky čas, vražedné choutky zas,
v ulicích se strunou v kapse, krásně vzlyká tvůj hlas.

Porcuju, řežu, krájím,
nakládám, požírám,
tím zvěrstvem se ukájím,
jsem snad já nelida?

Oživlá tupá loutka, co ďábel ovládá,
tahá za všechny šňůrky a to už od mlada.

Země se zastavila, aby nás umučila...