Nůž

Při temně sychravé noci,
stál před domem muž,
z postele vstát nemoci,
co to má v ruce, to je nůž.

V očích mám velký strach,
před svůj dům se dívám,
jak bych měl pod koleny hrách,
potichoučku zívám.

Hle, on se pohnul,
a míří k domu mému,
prudce jsem sebou cuknul.
Co je tomu mužu zlému?

Nikdy jsem ho neviděl,
jsem hodný človíček,
nikomu já nezáviděl,
brzy budu mít asi pomníček.

Běžím dolů dveře zamknout.
V tom padne besk a hrom,
nemůžu se ani pohnout.
kdo tu přišel ke mě dom.

Kápi černou ve tvaru smrtky,
k tomu párek bot rudých,
na tváři drobné hrudky,
knoflíku je počet sudý.

tato strašná zrůda,
napřahuje svou ruku,
a nožem do mě bodá.
Je už konec toho hluku.

V tom hned slyším zvonění,
probouzím se v fyzice,
na tabuli elektřiny vodění,
v tom zasléchám "pohni se".