Cesta vlastní duší...

Procházím temnotou,
A sebe táži se,
Kudy chodby duší mou vlastně vedou?
A co v nich skrývá se.

Temnota obklopující vše,
Zraku mému brání prohlédnout.
Náhle však tma slabému světlu ustupuje
A já zřím místnost ledovou, se zrcadlem kout.

V kuse špičatého skla odráží se černota,
Pařáty démonů po mě se sápou,
Hlasy volají mé jméno, oči hledají, oči satana…
Pocitem děsu a znechucení naplňují mysl mou.

Utíkám, temnotou utíkám,
Náhle zastavuji se,
A zděšeně zírám,
Ta duše, duše černá, je moje…