Cesta stínů

Jsou tisíce cest, já nejhorší kráčím, jak nechtěný tvor, jenž nechce dál jít,
snad hledám tam smrt, snad méně, či více, a sama už neptám se, co mohu chtít.
Jsou tisíce cest, a já z té své nescházím, zjevně už netuším snad ani jak,
jsou tisíce cest, já tuhle si vybrala, že není mi souzeno mít nějaké pak.

Tam na cestě mé, co potkám je temné, a mrazí, když do očí pohled mi dá,
tam plouží se běsy a otroci démonů, a tam mezi nimi se proplétám já.
Ta cesta, jak trny, to není pouť pro lidi, vládne v ní vědění nejhorších pravd,
tam potkat se dá i co jinde se nevidí, však za cenu, jež je jak ostnatý drát.

Ač občas se ptám, už necítím nic, je trpce a teskno a ticho a chlad,
a kde který z těch, jež pravdu mi daly, už pod její tíhou moh životy brát.
Na té cestě zlé, kde bloudívám stíny, i Ďábel byl sám, dost podivný tvor,
měl na hrudi kříž, prý z nevlastní viny, v svém srdci měl chlad, a z očí plál vzdor.

Nechtěl mě znát, jen křičel a kvílel a jako vlk vyl, a jako drak řval,
chtěl pro mne jen smrt a bolestné chvíle, a žádal můj strach, však smutný se zdál.
Měl na všechno vztek, a chtěl, ať jdu pryč a tisíci kleteb mne proklínat chtěl
Měl na povel běsy, jež chtěly se rvát, a tvrdil, že nikdy by nezapomněl.

On mlčeti chtěl, když jak nezvaný host, jsem na mnohé dlouze jej ptala se,
ač chtěl, ať jdu pryč, tak řekl mi dost, v tom půlnočním žáru a pekelném nečase.
Už nehledám nic, už chápu a vím, ač to, co vím, není nic, co bys znát toužil,
zas bloudím tu dál, a zase, jak stín, znám Ďábla i svět, a žádný z nich snad si svůj osud nezasloužil.

Jeden navždy v zatracení, druhý brzy zahyne,
žádnému z nich není vykoupení, a žádného z nich to nemine,
Oba ve svých dlouhých mukách, oba pro lidi, a spjatí s člověkem,
oba pro to, co jsou lidé, vlastně celá tato zem.

Co nejsmutnější na té cestě, že Ďábel neměl proč mi lhát,
neb já už dávno prohrála a dávno už byla prokletá.
Ne, s mou duší už ta pravda nehla, snad možná trošku překvapila,
A vám ji říkat není síla, vás bych tak nejvýš ještě pobavila,…

……tak proč se vůbec snažit, jen ať si to tady všechno klidně trpí dál a bolestivě umírá.
…Nebo by jste s tím i něco dělali? Hm?
To jsem si myslela.