Ve vlastní hlavě jsem jednou takhle seděl
V bazénu myšlenek nohy jsem si smočil
Z té divné hladiny on náhle na mě hleděl
ten odraz podivný a potom po mě skočil
V nastálém zmatku jsem uslyšel svoje srdce
Jak bije o život a rychle ztrácí šanci
Jak bije o život tak neskutečně prudce
V posledním tažení v tom smutném smrti tanci
Potom mě zatáhl tam pod hladinu dolů
Než jsem se nadál tak změnil jsem své místo
Za plochou zrdcadla v tom hororovém domu
Bez šance návratu v tom jediném mám jisto
Teď jsem to já kdo z té hladiny hledí
A on má v moci vše co já jsem dříve vlastnil
Šklebí se na mě a on na břehu sedí
všechno jen proto že trochu jsem se zasnil