Píseň pro upíří nevěstu

Ztracená v minulosti a vzpomínkách zmatených

hledáš a nenacházíš odpovědí ztracených.

Jako princezna navždy ve věži zamčená,

jako ustrašená malá holka v rohu postele skrčená.

To, čeho ses vzdala však dožene tě brzy

a ten, co ti to vzal, neřekne, "mě to moc mrzí".

Polibek smrti ochutnáš za hluboké noci,

staneš se jednou z nás, ač s malou výpomocí.

Máš plno otázek a já odpovědi mám,

i to, o čem se ti jen zdá, vše bizardní, já znám.

Naším životem nočních stvůr já tě provedu,

do nejtemnějších a nejnebezpečnějších ulic tě zavedu.

Zničím vše, co máš a ukážu ti cestu novou,

když vstáváš z rakve, je jedno, jakou nohou.

Porcelánová slečna, hraběnka půlnoci,

na co ta zbraň sečná, už není ti pomoci.

Jen malou značku, temnoty tetování,

tvé prosby chápu, ale neznáme slitování.

Ššššš, nekřič, neplač a chyť se ruky mojí.

Za tu bolest a zmatek ti Svět lidí fakt nestojí.

Pojď, odhoď z krku ten křížek ze zlata,

ve stínech společně se ztratíme.

Však co, že je země kulatá

stejně jsou lidi na vinně.

Tvá chladná krása, místo očí prázdný kruh

smečka temnoty jásá, pojď provedu tě, jsem tvůj druh.

Vidím tě ležet v saténu, po krvi dychtíš, máš nesnesitelný hlad.

Teď žij se mnou život bohémů, už nikdy se ti v noci nebude chtít spát.

Má jediná, má drahá, princezno všech nočních bytostí,

Životem jen skomíráváš, oddej se království neřestí.

Chceš to, víš, že nazpět už není cesty

Jdi dál přesto, tou cestou upíří nevěsty.