Oči vraha

Pavoučku, pavoučku řekni přec
proč vidím tmu až na samý konec?
Pavoučku, pavoučku pověz mi přeci,
proč jsem tu svázaná a jakoby v kleci?
Pavoučku, pavoučku podívej!
Proč se na mě smějí... Oči toho vraha?!

Pot na čele i čepel se leskne
a jeho úsměv, ten neklesne!
Svou společnici přiloží na chvějící se hrdlo.
Jeden trh rukou, jak rychle se to sběhlo!

Tělo bledé máčí se v krvi rudé.
Ach, dívko, co s tebou teď bude?
Vrah na tělo tvé své potěšené oči upírá.
Čepel v mase pomalu chodí,
chladnou ocel v krvi brodí.

Pach železa prolíná se nosem vraha.
Plíce, žaludek, játra...
Po zemi se vál, jako novorozeňata.
Teplé, krví zbarvené, opuštěné, pohozené...

Vrah svou práci dokončil.
Svou společnici schovává.
A ty, dříve cos tělo bylo...
Ty pomalu vychládáš.

Kvůli tomuhle se smějí, oči toho vraha...