Hřích starého muže

Starý muž,na posteli leží,
sténá bolestí
Za oknem zrovna sněží,
byla to zrovna zima,
co ho dostala,
dala mu nemoc,
co mu teď život brala,
kolem něj stojí celá jeho rodina
stará jeho žena,tuhle zimu proklíná,
ale v hlavě starého muže hraje divadlo,
nic mu nepomůže teď volá ho peklo
a to je důvod,proč se smrti bojí,
mrtvol průvod
kosti se drolí
žár pekla
pálí ho v hlavě
za to jak kdysi
dokázal zabít hravě.

V noci,po půlnoci
k domu se blížil,
kol dveří se plížil,
až se k tomu snížil,
do domu se vplížil,
cestu mu tam skřížil,
muž,
co chtěl rodinu chránit,
už,
se nemohl vrátit,
dveře byly daleko
a muž na blízku,
v pravé ruce držel
narezlou dýku
a tak musel se bránit
svůj život si chránit,
ale nechtěl ho zranit
nepřišel ho zabít,
ale něco se stalo
kde se to v něm vzalo
ten starý muž
vytáhl nůž.
Začal bodat do plic
a skončil u srdce,
muž odhodil dýku
a padal prudce,
na zem,
ale duší pod zem.
A on dál bodal
I když ten muž skonal
úplně se poddal
k peklu se přidal.

Z vedlejších dveří
vyběhla mrtvého žena,
že ho udeří
železnýma kleštěma
řvala mu do očí:Ty vrahu!
Mezitím co s ní
házel na podlahu.
Krev všude,
brutální jatka,
v krvi tam leží,
dvou dětí matka,
zoufalý výraz
v očích jejich,
když bodá do ní na zemi
a dívá se do nich.
Ale v jeho očích
není zoufalství
ani šílenství
v jeho očích peklo
pomátl se úplně
s dýkou v ruce
vyrazil do boje.
Vyrazil ,hledat
jejich,děti
aby dokončil,
zaťal pěsti
otevřel dveře
tam holčička
snad tříletá
slzy roní
nenávistí ho vítá.
Ale on se nezastaví,
je mu to jedno
už to není on
posedlo ho peklo.

S vražedným výrazem
dveře zavírá
zavírá pomalu
tak je tam ještě škvíra,
kterou jde vidět
krvavé tělíčko
panenku opřenou
o krvavé líčko.

Dveře se zavřely,
hrůza plyne dál,
rozhlíží se koho by jještě ubodal,
v tom na něho vyběhl
holčičky bratr
nožem kol něj promáchl
a ten lotr,
hned do něho kopnul
do ucha ho bodnul
úplně se v tom vyžil
další život ukončil.

S nelidským smíchem
vyřítil se z domu
a po dvaceti letech
i on je blízko hrobu.
Rodina ho oplakává
jeho život končí,
teď duším mrtvých
pohledí do očí.
Smrt nad ním stojí
mozek se bojí,
mozek nechce
ale tělo už končí
a tak,tady,v očích rodiny
otec a slušný člověk
bude prdět do hlíny
šest stop pod zemí
nic na tom nemění
že je to zrůda,
kterou přikryje jen půda
a tak končí i tahleta poezie,
když on,v hrobě hnije.
Tenhle příběh se odehrál
ve 13.století,
kdy on to udělal
vrah otce matky a dvou dětí.