Zemřel prý sám kníže pekel

Z úst němých smrtců křečovitě volá strach,
zpod zšeřelých náhrobků si stele plevel,
ze svatých ostatků zbyl již jenom drcený prach,
zrádnými bažinami se nese tichý ševel.

Odbíjejí umíráčkem,
bijí kostmi do zvonu,
triádu s černým ptáčkem,
v tom „bim bum bing“- ovém shonu.

Myslím, že vím, komu zvoní,
údolím sjíždí kočár tmavý,
lesem se nese ržání koní,
a nikdo jej v tu chvíli nezastaví.

Zemřel prý sám kníže pekel,
v kočáře si duši jeho odvezou,
zčistajasna z nebe blesk sletěl,
známka toho, že potkal se s Morénou…

...A Moréna teď spustila hromy,
burácí do vozkových otěží,
až otřásají se lidem domy,
mrtvola knížete již v kočáře leží…

Kočár mizí v bouři,
kruté a smrtící fujavici,
lidé za ním zraky mhouří,
z nebe prýští krev jako krkavicí…


…a nepolevuje…