Kdosi

klep klep
na čelo

leb se bíle směje
z tříštících se mraků
vyvěrá
nadpozemská průtrž kapek krve
pod ledovýma nohama černá se zem
černě se chvěje

ozvěna zvonu nocí se táhne
zvuk olověných rour zkracuje dech
slina pálí v ústech
tu se nese
lebky bílé vzdech

na smyčec v tom nečase Kdosi hraje
je vidět jen tmu; a jeho ne
v prostředku řeky rozvodněné
šedé, v ní padlí mlčky plaví se
Kam?

s každým zaúpěním smyčce
se oba břehy vzdalují
až jenom šedý kal zbyde

vrzá kloub dřevěné nohy
skleněné slzy skleněných očí
padají do popelu z lidí
zaprášené sklenice prázdných srdcí
Kdosi vypil všechnu z nich, z nich všechnu krev
otřel si pusu žínkou z pletenců cév
teď ruku podává
se studenými prsty
a smíchem tlumí svůj ďábelský hněv