Cesta smrti...

Po temných cestách smrti
bloudím slepý a sám
křižovatky života a na nich bílé kosti
bezmocnost,chtít zabít,je jediné co mám.

Konečně jsem spatřil východ,krvavého slunce
tolik nevinných lidí padlo na úsvitu dne
Archanděl a jeho páž,podali mi ruce
odešel jsem od nich dále,než-li jejich oheň spálí mne.

Na obloze zlatý kotouč matně Vám teď září
boží ovečky jsou rozprášeny zle se na něj tváří
povstaňme a spalme,touhu zabíjet a vraždit
na příští den opět výjde,náš krvavý úsvit.

Rozedřené nohy od ostrých kamenů těch cest
po kterých se bosou nohou nechám Tebou vést
nevím jestli dojdu k cíli je mi stále dál
už nemůžu se pohnout z místa navždy jsem tu stál...