Bílý d´ábel

Velkou bílou pustinou
se vítr prohání.
Moci tak jít cestou jinou
šel bych bez váhání.

Kamarád tu na saních
však leží nemocen.
A všude kolem jenom sníh
to je snad zlý sen.

Stmívá se,tma přichází
a sníh padá dál.
Zásoby už dochází
být sám,tak bych to vzdal.

Na noc tu stan postavím
už nemohu dál jít.
V kotli kus ledu roztavím
dám příteli pít.

Náhle vítr přinese
vlčí volání.
Dupot tlapek se nese
jak k nám uhání.

Už jsou všude kolem nás
a je jich stále víc.
Po zádech mi běhá mráz
nám nepomůže nic.

Skláním se k svému příteli
stisknu jeho dlań.
A bílý d´ábel zběsilý
si bere krutou dań.