Ueno di Rispetto

Píšu ti, neb umírám hlady,
Jak tvář v kamenném oblouku.
Nenechávej mne tady
Strašně se bojím pavouků.

Dokonce ani co pít již není,
Cítím jak slábnu čím dál tím víc.
Připadám si jako ve vězení,
Za mnou je život, přede mnou nic.

Stačila by zbraň a jedu deci,
Rád bych se napil a zastřelil.
Strkal jsem nos do cizích věcí,
A Bůh se mi takhle odměnil.

Bude trvat jen několik chvil,
Než vydýchám veškeré ovzduší.
Za to, že jsem jej nezabil,
My tato hanebná smrt přísluší

Vidím sám sebe zde za pár let,
Až přijdou sem první hosti.
Moc rád bych s nimi chtěl odletět,
Ale zbudou tu po mne jen kosti.

Na nohou mám ošklivá zranění,
Je to zanesené a hnije to.
Všechno mne bolí, to nic není.
Umřu ueno di rispetto.