Nádraží

Nádraží temné je.
Strach se tu toulá.
Ožralý pobuda ve tmě se rouhá.

Sedím sám u vlaku,
čekám tu v temnotě.
Světla už pohasla,
naslouchám v jistotě.

Najednou ostrý zvuk z černa se vynoří.
Vrahovy oči jen toužebně zahoří.

Přijde k své oběti, přikládá zbraň.
V dychtivém amoku vystřelí naň.

Osoba poklekne,
krev začne proudit.
Připraven k odjezdu,
vlak musí troubit.

Ptáte se kde jsem byl,
v tu samou dobu ?
Seděl jsem u vlaku,
hned vedle hrobu.

Vytáhnu kapesník,
něco jím obalím.
Krev stéka po ruce,
v rudou se zahalím.

Odchazím do bytu,
přes chodbu, práh.
Usínám s myšlenkou,
že já jsem ten vrah.