Nebe bez Boha

Nastala noc úplňku, která vyplivla hrst netopýrů, lovících pod jediným mrakem na obloze. Mrak měsíc zakryl a to, co jsem viděl, tak o tom vyprávím.

Tuto noc
mi měsíc bránu k nebi prosvítil
v tichu husté tmy
a já strnulý
pohlédl ďáblu do tváře přítomné
podobou mraku černého.

Perutě temné
v obloze rozprostřel
od jihu k severu
a díval se na mně v šklebu nehybném
jako by přemýšlel
co bude dál.

Ve světle žlutém jako sýr
křídlo se pomalu odhrnulo
aby prostor udělalo
pro tu
co ďábla provází
pro kmotru bez šátku a bez kosy.

S mrazením cítil jsem
kterak vůně růží mizí
v nářku květů mroucích
ve kterém slzy chryzantémy
udeřily silou do klidu kajícího.

A tak se on
s kmotrou rozplynul
oba povzneseni svým dlouhým pobytem
a odnesli duše růží
bez duše mé.