Poznání

Stejně jak drogu ten rituál čekám,
Mrazením v zádech vždy příchod svůj hlásí,
Trpká číš vína jak louč žízeň zhasí,
Rozvážně usedá, ta před níž smekám.

V samotě jediným spojencem,
Osudem, katem i milencem,
Pod kápí zdobí ji moudrost starce,
Jako pes držím se chlebodárce.

Nevím, co žene mě, snad touha po poznání,
Dech se mi zrychluje, vím, co mě trápí,
Střetnout se pohledy, strhnout jí kápi,
Zní to snad dojemně, pravdu zřím do svítání.

Darmo se neříká,
Kdo může, utíká,
Lebku bych předvídala,
Prázdno však nečekala,

Ozvěna žene se prostorem bez hranic,
Pohledy bez očí do zad mě pálí,
Nohy už necítím, běžím vstříc dáli,
Propast jenž jde mi vstříc...

...ještě krok, pak už nic...