Proměny

Měsíc je v úplňku, přichází čas,
kdy jeho svit promění nás.

Slyšíme tajemné volání noci,
stejně jako naši bratříčci vlci.

Píseň vlků rozechvívá,
šelma v nitru líně zívá.

Poddáme se tomu hlasu,
již dávno jsme zavrhli spásu!

Pro nás cesta zpátky není,
hledáme útěchu v zapomnění.

Každou noc měníme svoji tvář,
svědky té proměny jsou jen hvězdy a měsíční zář.

V každém člověku přece šelma tiše spí,
někdy se však může stát, že se probudí.

Všechny naše dravčí smysly nám velí zabíjet,
ta touha je silná, tak nesmíme otálet!

Kdo se nám připlete do cesty, tomu nic nepomůže,
zatneme zuby a drápy do jeho kůže.

Pach lidského strachu dráždí nás,
pojď bratříčku či sestřičko mezi nás!

Rozmnožíme naše řady,
lidé se k nám obrací zády.

V každém člověku však šelma tiše dřímá,
číhá a svoje drápky skrývá,

někdy se však může stát, že se probudí,
potom však tu lítou bestii nic nezastaví!