Přízraky

Přišel ke mně muž.
Měl černý cylindr a rudý plášť.
Budu tvůj průvodce, řekl.
Ukážu ti přízraky – s některými tě i seznámím.

Čekali jsme na tmu.
Ve tmě jsou přízraky lépe vidět,
řekl můj nový přítel.
Ale já spíše myslím, že ony lépe vidí nás.

První se objevil vítr – ještě ani nebyla úplná tma.
Nebyl to obyčejný vítr,
tenhle hučel ve zdech
a jeho chlad pronikal až do morku kostí.

Jakmile se setmělo, ozval se v místnosti šepot.
Tisíce tichých hlasů mluvily o kruté a krvavé smrti.
Před tímto šepotem se nedá utéct,
ale za žádnou cenu mu nezkoušej porozumět.

Brzy se k šepotu přidaly kroky,
tiché, sotva slyšitelné a hrozivé.
Plížily se kolem nás jako krvežíznivé šelmy,
větřící bezmocnou kořist.

S úderem půlnoci se ze všech koutů vynořili duchové.
Průvodcova bledá tvář ještě více zbledla.
Dotek duchů je chladný jako hřbitovní hlína
a může být i stejně dusivý.

Pak se objevily zombie.
Jejich zahnívající těla kysele páchla,
tlející kusy masa jim odpadávaly z končetin i obličeje.
Pomalu k nám sunuly své červy prolezlé ostatky.

Na ghúly pozor, řekl průvodce,
když se objevili tito noční mrchožrouti.
Občas si spletou mrtvolu s živým člověkem.
A nečichej jim k ústům.

Myslím, že můj průvodce se bál víc než já,
zvláště, když se ozvalo táhlé zavytí
a do místnosti vtrhli vlkodlaci
a s nimi i pach smrti.

Věrní upíři na sebe nenechali dlouho čekat.
Oděni v elegantní pláště, vstoupili do místnosti
a s grácií nás pohladili po hrdle.
Cítí krev, špitl průvodce.

Další na řadě byli skřeti.
Celou dobu se schovávali pod postelí,
až teď k nám začali vztahovat své chlupaté pařáty
a tiše se při tom smáli.

Teď přijde specialita přímo pro tebe,
řekl průvodce a otevřel okno,
kterým dovnitř vlétl pták černý jako zapomnění.
To je havran Edgara Alana Poea, ďábel sám.

Místnost už se hemžila přízraky,
nejrůznější zvuky, skřeky a sténání plnily vzduch.
A pak, nedlouho před svítáním, všechno ustalo
a já si uvědomil přítomnost něčeho, co mě po léta provázelo.

Samota, temná a hluboká, nejstrašnější ze všech přízraků,
horší než havranovo Nikdy víc! ovládla můj život.
Musím už jít, řekl průvodce, aby samota byla dokonalá.
A zmizel.

A teprve teď jsem se začal opravdu bát…