Klíčník

Já v pustinách stojím
Do nekonečné dálky hledím
Západu slunce se bojím
Pod stromy bez listí sedím

Přede mnou končí svět
Špičatý okraj nad prázdnotou
Já odvrátím oči hned
A hlava má najednou se zamotá

Za mnou sedm bran
Každá jednomu světu náleží
Před ní jejich pán
Co brány tisíce let střeží

Já jdu k němu blíž
Však krok můj je opatrný
Za mnou padá mříž
Přede mmnou stařík chatrný

Před ním malý stůl
Sedm klíčů na něm jest
Klíčník bere hůl
Jeden klíč zmáčkne v pšst

To je tvá brána
Vyšlo z jeho zvrásněných úst
Ozvala se rána
Prostřední brána začala růst

Křídla brány se otvírají
Rozprostírá se věčná nicota
Světlíky z láskou mne vítají
Krásná beztvárná nadhmota

Ja stvořen jsem byl k zániku
smířit se znamená žít
Nehledejte viníků