Daydream

Ponuré ticho, všude tma.
Já v komnatě nacházím se stále.
A celé mé bytí nenadále
chvějě se před zvukem za dveřma.

Náhodný posluchač nemůže jej znát
Já však vím, co je onen tichý sten.
Toť nejstrašnější lidský sen-
tenata vlastní slyším se mi smát.

Už nesmějí se. Teď jejich těla nehmotná
prolézají mi pode dveřmi.
Černou mou duši chtějí, nežli
stane se příliš temnou i pro ně samotná.

Jejich záměr hned je mi jasný:
Sluhou jim nechci nikdy být
'Vždyť musím se jen probudit',
bleskne mi hlavou nápad šťastný.

Tak stane se a já jsem zpět
v posteli ležím sotva dýchám.
Ležím dál, nikam nepospíchám.
Tělo mé zchladlé připomíná led.

Tu ozve se zas šelest před pokojem.
Má mysl, opět napjatá,
zas očekává tenata.
Já zabíjím se vnitřním nepokojem.

Něco se valí pode dveřma.
Odporný tvar se tiše dívá na mne,
úlevy mé všechny byly klamné-
tenata temná, našla cestu ze sna.