Nevinná procházka

Jdu krásnou tichou letní nocí.
Hvězdy nade mnou tvoří kříž.
Však šťastná hvězda klesá stále níž.
Já uchvácen jsem její divou mocí.

Krajina temná kolem mne se tyčí.
Mě nevadí to. Spíš jsem tomu rád.
Kdekoho temné stromy sklíčí.
Já však jsem se tmou kamarád.

Jdu si dál a spokojen jsem velmi.
Romantik mi tiše závidí.
Však ve tmě člověk nevidí
jak stahují se kolem šelmy!

Jejich smečka již vytvořila past.
Já unešen tou krasojízdou temnou,
nepostřeh že jsou zde se mnou
a nechal se velmi lehce zmást.

Teď obstoupili moji schránu tichou
Já nemám však nic, co bych jim dal.
Proto vůdce nůž si vzal
ä už jej noří v moje břicho.

Já krvácím teď na chodníku temném
a smrt už cítím ve svých kostech.
Bude mi smutno po radostech
a větru ševelení jemném.

Kdo zavinil to, že už znova
nebudu temným básníkem?
Pár korun krytých svrchníkem!
Zde nepomohou všechna slova...