Černá růže

Černá růže

 

Černá růže se v zahradě skví,

Na jejích okvětních plátcích se třpytí rosa,

Blíží se její chvíle a ona to ví,

Nedotkne se jí smrti kosa.

 

Úplněk září a dopadá na ní,

Pomalu rozkvétá v trávě ztracená,

Je ze všech růží poslední,

Jen ona ví, co to všechno znamená.

 

V té černé růži je celý můj život,

Když zemře, zesnu s ní,

Má duše odejde v síni nicot,

Už nikdy neuvidím, jak se rozední.

 

Ležím v trávě vedle černé růže,

Na sobě havraní krajkové šaty,

Rosa na mých řasách zůstat může,

Zůstaneme tady jen já a ty.

 

A pak přišel ten hrozný den,

S ním chlapec co růži utrhl,

To nebyl jenom strašný sen,

On růži na pokoji nechat nemohl.

 

Utrhl ji pro dívku svých snů,

Na mne při tom vůbec nemyslel,

Sečetl tak průběh všech mých dnů,

Kvůli plánu, který si před večerem usmyslel.

 

Mé oči roní horké slzy,

Mám pocit, že je to krev,

Můj život tedy skončí brzy,

Vezme ho mocný hvězdný Lev.

 

Má duše pomalu odplouvala do temnoty,

A tehdy mne na chvíli uviděl,

Stáli jsme proti sobě, já a ty,

V ten moment jsi mi krásu záviděl.

 

Náhle jsi zalitoval svého činu,

Chtěl jsi vrátit čas,

Dal jsi růži do vázy z cínu,

Mým očím nakrátko vrátil se jas.

 

 Však utržená růže nemůže žít navždy,

Zakrátko jsme obě začaly vadnout,

Dopustil ses hrozné vraždy,

Už nemůžeš to psychicky zvládnout.

 

Tak umíráme všichni tři,

V tvých prsou dýka vězí,

Měl jsi v hlavě dlouhou při,

Doufal jsi, že láska nezvítězí.

 

V obětí ležíme v temném hrobě,

Černou růži máš ve vlasech,

Žila jsem ještě chvíli díky tobě,

Nyní jsme spolu ve hvězdných pásech.