Hodiny visí na lípě

Hodiny visí na lípě
nejlíp je když tikají.
V tichu jí, dívce plavovlasé
zápasí vnitřní dítě s časem.

Vlasy se vlní po ramenou
za kamennou zídkou sedí
šedí zajíci kteří spolu
zvolna rýsují parabolu.

Bez bolu a žalu
na žížalu šlápla náhle
ona táhle vykřikla kvůli tomu
pak vyšel komoří z komory domu.

Zajíci už dokončili práci
za zídkou kdosi lípu kácí
z hodin jenom trosky zbyly
dívku halí opar bílý.

Z oparu se život narodil
vykvetl květy třešní
rozlévá se víno mešní
začíná nová iluze dnešní.