Mezi člověkem a šelmou

Mezi člověkem a šelmou

Anotace: taková (dlačí) duševní proměna

Na prahu, mezi člověkem a šelmou,
s bolestí, pro mě tolik věrnou,
ležící na podlaze dlouze,
svíjím se zraněná v své touze.

Na prahu prokletí a odpuštění,
kde pravda již tak důležitá není,
já od smrti příjmám bez ostychu
osud všech padlých živočichů.

Snad sestrou zlých a též to sémě,
jež pohltí jednou hloubka země,
ve strachu z toho, kam teď mířím,
s polibkem téměř netopýřím,

hledám co nechci ani najít,
křičíc, ač toužím pravdu tajit.
A v objetí citů, z kterých mrazí,
vím, že se něco hodně, kazí.

Na zemi objímána zimou,
líbám se se svou vlastní vinou,
neb vím, že, ať už v jakékoliv míře,
jsem, spíš než člověk, dávno zvíře…

…a byť je to lepší- tak moc nebolí to,
stejně mi je to trošku líto.
Autor Anjesis, 05.05.2012
Přečteno 467x
Tipy 10
Poslední tipující: E., sýc, ewon, Charibeja, Doradan
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

první, druhá a pátá sloka jsou dokonalé, zbytek trochu slabší, rozhodně jedno z tvých nadprůměrně dobrých a čtivých děl

05.05.2012 20:32:15 | Black Sardinian

líbí

děkuji,
no, já vím, že je to slabší, v poslední době mám, co se poezie týče trocha tvůrčí krizi, jak se říká, a do toho hodně učení, a ... prostě známe, takže toliko k tomu, co teď produkuju, ale i tak jsem to sem stejně šoupnula

05.05.2012 21:29:44 | Anjesis

líbí

chápu...

05.05.2012 21:36:48 | Black Sardinian

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel