Příšera

Dívka na prahu seděla,
oči smutné měla.
Četla smutnou baladu,
o princezně a o hradu.
Princezna v ní utekla,
a příšera jí zavřela.
Do hradu, do hradu,
za malou ohradu.
Tam sníh padal dál
a dál.
A princezna jen naříká.
Princ si pro ní nejede a
nejede.
Každým rokem čeká a
čeká.
Ani vítr ji už neleká.
Dívka knížku zavřela a
oči stezkem přivřela.
Podívala se před sebe
a málem se uhodila do temene.
Byl to blud, či zrůda.
Sen, či můra.
Ten co v knížce byl se před ní objevil.
Dívka zatajovala dechu a přemýšlela o útěku.
Příšera se začla smát a dívčině se chtělo řvát.
Myslete si co chcete, ale dívka zaspala to poledne.