Kdosi

Od obzoru k obzoru cesta a po ní kdosi přichází:

dlouhý plášť a kápě přes hlavu,
jde a jde, v ruce drží píšťalu.
A až k tobě dojde, tak se zastaví,
pak začne hrát a tóny ti příběh vypráví.

Ta hudba se nese do dáli
a říká jak se věci udály.
Pak se modlíš, aby už ani notu nezahrál,
protože nemilosrdně ti ukáže, jak to bude dál.

Zjeví ti, co osud schystal lidstvu,
spatříš tak odvrácenou stranu listu,
že smrt nikoho nespasí,
jen ten plamen uhasí.

Je to drama i komedie
a nikdo se konce nedožije.
I umíráček se bude lidem chechtat vesele,
když budou naposledy vyzváněti v kostele.

Slyšíš tu hudbu a vidíš jen ty smutné oči,
až se ti z toho smutku hlava točí.
Když neznámý dohrál, ještě chvíli tiše stál,
pak se otočil a v osamění tě tu zanechal.

Od obzoru k obzoru cesta a po ní kdosi odchází...