V čase tvého lovu

Dokážeš zabíjet bez pardónu,
občas se oddáváš věcem honu.
V kapičkách karmínu topíš se šílený,
stejně jsem blízko, i v čase tvé proměny.

Chladný hlas měňavců tne do žil noci,
voláš smrt, z hladu i pro dobrý pocit.
Hltám ten přelud, že musím být statečná,
sám nevíš, jak moc jsem před tebou bezpečná.

Stejně bys nezvládl držet mě od sebe,
od úst jde pára, jen vlky, ty nezebe.
Procházím ztichlý les pod tíhou měsíce,
vždyť když se nasytíš, hladovíš nejvíce.

S čelistmi od krve na rty mě políbíš
oba jsme nečistí, přitul se ke mně blíž.
Kousek dál mršina s otisky tesáků.
stejně tě miluju, můj dlačí přízraku.