Plamínek svíčky

Plamínek svíčky matně dohořívá,
v mém srdci žal pomalu dozpívá.
Svíčka ztrácí svůj knot,
já stále hledám seznam mých hodnot.

Svíčka pálí, když si pozor nedáš,
marně oči k nebi zvedáš.
Vůle k životu, strach z plamene,
máš pocit, že tvé srdce bylo stvořeno z kamene.

Plamínek svíčky se mění ve tmu hrozivou,
teplo z ní se ztratilo, cítím zimu mrazivou.
Hledám zápalku a novou svíčku,
pociťuji strach na očním víčku.

Venku trochu mrholí, vlci straší v dáli,
jakoby se mým obavám zlomyslně smáli.
Své sny schovávám do Pandořiny skříně,
nechci přemýšlet o ničem a hledat pravdu ve víně.

Svíčka zahřívá mé ruce,chlad zůstal jen v nitru,
mé myšlenky prosí, ať se noc přiblíží k jitru.
Plamen opět pomalu a jistě usíná,
mého těla se strach opět ujímá.

Nesmíš zhasnout, plápolej dál, naděje poslední umírá,
strach mé tělo ve tmě naprosto utýrá.
Ne, nesmím se bát, plamen nezhasne, musím věřit,
jeho věčná síla mě musí najisto přesvědčit.