Masový vrah...

Otřásl se pod dotykem mého nože.
Možná jsem s bezděčně pousmál.
Promiň! Nezasloužíš si pohrdání, vždyť posloužil jsi mému chtíči.
Nechápeš ten půvab lapavých dechů. Tu krásu krvavé batiky na podlaze. Hloubku zřítelnic kam otisklo se věčné: Proč? Cože?!
Mrtvý už mé nezajímáš. Teď musím dál!
Zaslechl jsem nedaleko údery podpadků, ucítil vůni krajkoví, jež mé ničí!
Svírám to bělostné hrdlo a naslouchám zpěvu z marnosti.
Osvobodím ty ňadra. Nespravedlivě dokonalá svou mladostí.
V krvavých prackách držím tvoji budoucnost.
Jenže já miluji to čtení v očích: Prosím! Proč? Dost!
Ta kurva! Teď nepřijde nikdo z ctitelů. Nikdo na bílém koni? Ha! Teď by mohl být i bos!?
A přece? Co tu dělám? Mam moc!
I nad tebou! Diky za nepořádek, jenž je vlastní téhle době.
Něco jsem nahmatal. Něco, co skončit má v tobě.
Podivný dárek, co mě rozesměje i když tebe krumpáč v mozku nepotěší...