Hlas

Tvář zjizvená,
minulost tajemná,
nikdo nemá ponětí,
co ukrývá podsvětí.

Hlas z temnoty volá,
její zpěv sálem zní,
potlesk lidí shora, zdola,
on však pouze o ni sní.

Ona čistá duše jest,
zbloudilá, pro krutý trest,
unešená Hudbou noci,
je v područí jeho moci.

Anděl hudby, či snad Fantom,
záleží ji vůbec na tom,
dívka krásná, netušící,
zaslepena světlem svící.

Omámená Noci hlasů,
odchází do hlubin ďasů,
ve Fantomově objetí,
je dívčino prokletí.