Více pohřbena

jdi

pryč

z mého

černého

těla

 

Usedl jsi mi na hrudi

jako

shnilý

takhle se cítí

když mění se

ve vampýra.

 

Na hrudi kotva,

a světlo mě pálí,

proměna se nepovedla

a já mrtvým nerozumím,

nejsem a nebyla jsem

ale

budu

jednou mezi ně patřit.

 

Mrtvý na mě mluví,

neví, že jsem

ale nechci

měla bych.

 

Vítr co lechtá tě na tváři,

je můj dech,

křik z bílé kostry,

nahání ti husí kuži.

 

A já promlouvám s červy,

tančím ze záhrobí,

můj je,

pod tou mrtvou vrbou,

uhnila když mě pod ni zakopali.

 

Mráz ti jezdí po zádech,

jako mé šarlatové drápy,

tančící po víku,

mahagonové rakve.