Smutně

A lože mrtvých spatřila,
všech srdcí kořeny,
Jež dole v hloubce spletí vláken
nepokojných tkví:
Toť země žalů,slz,kde úsměv je věc neznámá

W.Blake

Slečna Šárka,či už paní projevila vlažné city,
když mi řekla "nemáš smysl,tak se nezlob a už jdi,ty!"

Já se zmítal v černém tichu co už bylo neměnné
a chodil sám po hřbitovech,kde pomníky jsou kamenné,
moje paní celá v bílém s novou aurou svobody
získala tak nové štěstí bez mojí teskné osoby

Ještě jedno milování,utěšení před cestou
pak už žádné slitování,cizí bude nevěstkou
Koho teď ty stará vrbo budeš denně poslouchat,
když už hlasu není slyšet má tlukot srdce doznívat

I když budu na řetězech ve svoji mysli přikován,
nebudu už nikdy více k nové lásce vychován
Na studeném náhrobku lesklý monogram
a ten kdo byl blízký dřív už se neozval