Šest schodů do pekel...

Schod prvý...

Udělej synu jeden krok,
cesta zpět je nevázána,
dobou delší než jediný rok,
tvá nevinnost bude prokázána.

Kapku krve prolej v moře,
nebude to ale tvá,
jiným prokázal jsi hoře,
další bude duše tvá.

Nevěř slovům zloby pokračuj:

Schod druhý...

Zraď svojí lásku,
prolij sítem její věrnost,
zapomínej na tu krásku,
zahoď poslední ctnost.

Zapomeň na její srdce,
zahrabat do černé hlíny,
dvě nemohoucí ruce,
toužíc polib cizí klíny!

Naslouchej slůvkům zlostným, co s ní prováděj:

Schod třetí...

Nedostane co on chtěl,
krev na rtech chladnoucí,
zůstane jen to co zřel,
slza na tvářich touhou vroucí.

Křik ohlušuje ptáky,
křičí věty bez původu,
otevírá dveře - zrezivělé páky,
neví však z jakého důvodu.

Spatříš tu co zlá slova říká, která tě provádí:

Schod čtvrtý...

Ona je ta, kterou dobře znáš,
díváš se a vidíš její tvář,
snažíš se pod pláštěm drog schovat,
nikdy však neuměla příliš riskovat.

Je jí jedno co vidíš,
ona, ty vidíte něco jiného,
nemá zdání o čem tolik sníš,
jen krůček a konec je snu krásného.

Pochop cos provedl, Ty posle pekel...

Schod pátý...

Když tak přemýšlíš,
záleží co jsi myslíš?
víš dobře, že to není pravda,
pod clonou krve spatříš svého vraha.

Pohled do zrcadla na duši zebe,
protože netušíš jestli spatříš pouze sebe,
něco kým ve skutečnosti jsi,
objevíš pravdu, jak rozhazuješ lsti.

Jsi to co jsi, buď svůj a hleď k obloze...

Schod šestý...

Díváš se do zrcadla,
probudil jsi se ze sna,
děsivý či jako pohádka,
stojíš na šestém schodě do pekla.

Víš, že nemůžeš couvnout,
teď bys jsi rád dobro nechal kout,
ze srdce provazy lásky,
vidíš projev nenávisti.

Víš že nemůžeš covnout, tak vykroč vstříc peklu...