Testament

Opouštím tento svět ze skořápky lži a špíny
řetězy, provazy a lži mou duši poutaji
oči pomalu zavírám citím jak chlad mnou duší proplouvá
jako loďka cháronova

Když už bolest zaplavila tělo mé co skořápkou jest
tak škube to semnou to posmrtnej tik
smutek násílí a chlad ale co dělat brána se blíží
navždy ticho

je mi líto že vše jsem promarnil
má duši spoutaná žhavým okovem
leta útrap a násilí co spravoval jsem
loďka převozníka s mou duší se blíží

peklo jest nedaleko a já vím
že muj soud bude spravedlivý
spoután, už mě vedou Branou pekelnou
ptám se ptám sám sebe najdu ještě po smrti klid?

Hrajou mi k pochodu, ruce spoutaný žhavým kovem
co hříšníka pálí a kůži škvaří, krev už stéká
na víčká už usedá matička noci co temné zprávy
noci mi nese, tribunál zasedl budu souzen

Souzen a odsouzen následně i popraven
vybrat si mohu zdali setnutí či spálení
cítim jak kůže se škvaří,
pohled tváří v tvář smrti své