Zánět

Vznešenost úsvitů ztrácí se v západech,
o slova přišels už… vlastně i o svůj dech.
Jsme v centru zánětu - rozklad a destrukce,
buď vítán ve světě, jenž zná jen korupce.

Bolest se rozrůstá, zchablý sval plní hnis,
nikdo již nezůstal, uvnitř těl nenávist.
Roztřesen v smetišti umírá starý pán,
pozřou ho hladoví – proč by byl pochován?

Z železa rez a prach, je tu jak v předpeklí,
kolem nás sirný pach, až byste vyměkli.
Jeden by skoro řek, že je to v pořádku,
jak nám to malují - skoro jak pohádku.

Umírá tenhle svět, umírá, ty to víš,
tak proč se pohoršen na zadní nestavíš?
Nasaď si oprátku, buď katům ku prospěch,
pak si však neztěžuj, že jsi tu s nimi zdech.