Má noční můra

Pavouk vylézající z kočičí tlamy,
skáče vzhůru na lustr
a z té tlamy,
táhne se vlákno
započaté pavučiny.

Pak kočka zvrátí všechny šperky,
které snad omylem sežrala.
Dokonce náramek je cítit na omak,
přes její kožíšek na bříšku.

Obří pavouk leze k obrazu
a hlídá si své dva kokony,
dva hladké černé míčky,
strach jímá mě, kolik z toho bude pavouků.

Poprosím pana kocoura,
nyní v těle muže,
ať se zbaví té hrůzy.

Bezradná chvíle strachu
konečně pomine,
kocour, již v těle šelmy,
skočí mi na hruď,
klepne na mě packou a
říká, zda jsem spokojená.

Kocour v ponožkách z pavučin,
s přilepenými kokony na hřbetu,
vynáší je ven.
Konečně můžu v klidu spát.

Jenže, co se stalo s pavoukem?