V bahnu zapomnění

V bahnu vnitřních pocitů
labyrintem bloudím
samá slepá ulička
pochybnost se loudí.

Labyrint se proměňuje
ve spirálu zmaru
sahá někam na dno
kam - to nemám páru.

Pára stoupá z bažiny
po stéble se drápu
jenže stonek neudrží
mou masitou hnátu.

Kostlivej hnát tahá zvon
nad krajinou svítá
kolem hlavy hejno much
jak nad lejnem lítá.

Je to všechno v prdeli
vlastně mám i po ní
celym tělem červy lezou
v bahnu zapomnění.