Trest I.část

Víčka má se otvírají,
sny se náhle ztratily,
šelest kroků zří mé smysly,
kroky ho prozradily.

zloděj drze kliku bere,
v mysli majetek můj má,
pokud hluku neubere,
probudí se žena má.

klikou zabral,teď je uvnitř,
ve tmě jsme si tváří v tvář,
nevidí mne, jde tak dále,
je to zloděj, je to lhář.

pokračuje k svému cíli,
k ložnici mé nejbližší,
nezaváhá ani chvíli,
nic ho teď nevyruší.

Dveře zlehka otvírá,
sahám po zbrani,
vím, jaké on zdání má,
kolt též svírá v dlani.

oddychuje žena má,
on naklání se nad ní,
ve snu však ho nevnímá,
dech se mi jen tají.

sahá hnedle po truhle,
co vedle družky leží,
určitě jde po zlatě,
to je oč tu běží.

s lupem chtěl by ztratit se,
však já ve dveřích stojím,
dobrý nápad zbrojit se,
koltu se nebojím.

náhle zmetek spatřil mne,
na místě hned ztrnul,
síly jsou vyrovnané,
kéž jen bych neminul.

strach jsem uzřel v jeho očích,
vypadá tak nevině,
výstřel náhle ticho prostřih,
kulka svůj cíl nemine.

truhla s lupem padla na zem,
zloděj k zemi kácí se,
život skončil jemu rázem,
krev po zemi řine se.

neomylná byla rána,
učinila za dosti,
zloba byla potrestána,
chvála spravedlnosti.